top of page
  • Obrázek autoraHana Kačmárová

O českých dívkách a děv(k)ách | Etymologické okénko

Aktualizováno: 11. 7. 2022

Jak to kdysi bylo s děv(k)ou?


V dnešním příspěvku se budeme věnovat etymologii.


Etymologie je jazykovědná disciplína, která zkoumá původ slov. Etymologové hledají, jak vznikla slova, proč lidé kdysi pojmenovali nějakou skutečnost určitým způsobem.


Někdy třeba zjistí, že dříve slovo označovalo něco trochu jiného a postupem času lidé význam posunuli.



Přemýšleli jste už někdy, jak vzniklo slovo dítě?

Toto slovo najdeme v různých podobách ve všech slovanských jazycích. Pochází totiž ze starého indoevropského kořene *dhe(i)-, který – pozor – znamenal „sát“. Dítě tedy původně označovalo obecně mládě, které ještě saje mateřské mléko. Stejný kořen mají i slova jako je dojit a kojná (ve staré češtině „dojná“).


Odtud je už jen krůček ke slovu děva.


Děvu najdeme už v praslovanštině (společném jazyce všech Slovanů, kterým se mluvilo zhruba v období 2000 př. n. l. – 6. n. l.) a tehdy označovala doslova „kojící ženu“. U Praslovanů, dávno před přijetím křesťanství, bylo totiž zvykem, že nevěstou byla mladá dívka, která už měla vlastní dítě a kojila. Tímto způsobem byla potvrzena její plodnost.


Zdrobněním vznikla později dívka, která už ale označovala pouze svobodnou ženu. Staročesky dievka či děvka. Význam slova se tedy pozměnil.


Druhé staročeské slovo v nové češtině nabylo ještě dalšího významu – a to hanlivého. Ten vznikl z označení mladých služebných, a tak se ve staročeských textech můžeme dočíst o děvkách, najatých do služby (dnes bychom řekli děvečka).




 

Zdroje:

Večerka, R.: K pramenům slov

Rejzek, J.: Český etymologický slovník



29 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page