top of page
  • Obrázek autoraHana Kačmárová

Příběh hřbitova

Původ slova hřbitov je jen zdánlivě průzračný. Ve skutečnosti obsahuje několik zádrhelů. Pojďme se na ně podívat.


Přejímka z němčiny

Zdá se to až neuvěřitelné, že tak česky vypadající slovo je přejaté. Říkáte si, vždyť dokonce obsahuje tu naši českou souhlásku ř? Ve skutečnosti jsme i toto slovo, stejně jako spoustu dalších, přejali z němčiny.



Německy se hřbitov řekne friedhof (ve staré němčině frithof). Název můžeme volně přeložit jako dvůr ke skrývání. V raném středověku se vedle každého kostela nacházelo místo s právem azylu pro kohokoliv, kdo jej potřebuje.


Frithof byl přejat do staré češtiny jako břítov (či krátce břitov).


Jak se ze břítova stal hřbitov?


Vliv lidové etymologie

Když se řekne hřbitov, nejspíše si jej spojíme se slovy, jako je hřebík, pohřbít, hrob. Úplně stejně uvažovali i lidé ve středověku. Původní břítov si spojili se slovesem pohřbít. To je ostatně činnost, která se často vedle kostelů vykonává. Jelikož už zapomněli, odkud se slovo břítov vzalo, přetvořili si jej ke vzoru podobných slov – pohřbít, hrob. Tato slova ovšem vznikla jinak než hřbitov.


Pohřbít i hrob mají stejný původ jako slovo hrabat. Věcná souvislost s hrabáním je u obou zmíněných slov více než zřejmá.


 

Zdroje:

REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 2., nezměn. vyd. Voznice: Leda, 2012. ISBN 978-80-7335-296-7.

MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 3., nezm. vyd. Praha: Academia, 1971.

8 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page